Včera jsem se byl podívat na své oblíbené místečko na Labi u Čelákovic. Dlužno přiznat, že jsem tam zbytečně proseděl dvě hodiny a kdybych věděl, co se stane, jisrě bych raději jel domů.
Asi ve 3 hodiny odpoledne se po hladině rozjel splávek na prutu, kde jsem koupal ouklej. Chvilku jsem počkal a pak jsem zasekl. Prut se ohnul a já se lekl: "Jestli to vzal 'fousatej', tak nazdar". Uvědomil jsem si totiž, že se pomoci asi jen tak nedovolám.
Zároveň jsem si ale všiml, že se pohnuly větve vrby rostoucí po proudu. Zkusil jsem ještě jednou opatrně zatáhnout. Ano - nemýlil jsem se. Možná jsem chytil rybu, ale hlavně jsem chytil vrbu. Nezbývalo, než zkusit některé "osvědčené" metody. Počkal jsem asi dvě minuty, jestli se ryba sama nevyplete. Marně. Nadešel čas pro plán B. Svlékl jsem se do trenek a s prutem v ruce jsem opatrně vlezl do vody. Opatrně proto, že jsem věděl, že je na dně nános bahna a jednak proto, že jsem si vzpomněl na film Čelisti.
A potom už jsem opatrně postupoval k předpokládanému místu setkání s rybou. Když už mi voda sahala po prsa, byl jsem konečně u vrby. Nahmátnout vlasec, nadechnout a potopit. Nebudu to prodlužovat. Vynořil jsem se s candátem, který neměl ještě ani 40 centimetrů. Ještě ve vodě jsem jej uvolnil a vydal se zpět ke břehu. Když jsem se domníval, že už se vyhoupnu na břeh, ujely mi nohy a já sebou plácl do bahna.
Uznejte: to se jen tak nezažije.
Asi ve 3 hodiny odpoledne se po hladině rozjel splávek na prutu, kde jsem koupal ouklej. Chvilku jsem počkal a pak jsem zasekl. Prut se ohnul a já se lekl: "Jestli to vzal 'fousatej', tak nazdar". Uvědomil jsem si totiž, že se pomoci asi jen tak nedovolám.
Zároveň jsem si ale všiml, že se pohnuly větve vrby rostoucí po proudu. Zkusil jsem ještě jednou opatrně zatáhnout. Ano - nemýlil jsem se. Možná jsem chytil rybu, ale hlavně jsem chytil vrbu. Nezbývalo, než zkusit některé "osvědčené" metody. Počkal jsem asi dvě minuty, jestli se ryba sama nevyplete. Marně. Nadešel čas pro plán B. Svlékl jsem se do trenek a s prutem v ruce jsem opatrně vlezl do vody. Opatrně proto, že jsem věděl, že je na dně nános bahna a jednak proto, že jsem si vzpomněl na film Čelisti.
A potom už jsem opatrně postupoval k předpokládanému místu setkání s rybou. Když už mi voda sahala po prsa, byl jsem konečně u vrby. Nahmátnout vlasec, nadechnout a potopit. Nebudu to prodlužovat. Vynořil jsem se s candátem, který neměl ještě ani 40 centimetrů. Ještě ve vodě jsem jej uvolnil a vydal se zpět ke břehu. Když jsem se domníval, že už se vyhoupnu na břeh, ujely mi nohy a já sebou plácl do bahna.
Uznejte: to se jen tak nezažije.
Komentáře
Okomentovat