Dnes jsem zaskočil do své oblíbené trafiky pro základní životní potřeby. (Vážně bych měl asi přestat.) Chodím tam docela rád, protože paní vedoucí trafiky je příjemná a vždy spolu prohodíme pár slov. Dnes mne ale uvítala slovy: "Konečně zase můj zákazník a ne od naproti". Když jsem k ní vyslal udivený pohled (a to já zase dovedu), přispěchala s vysvětlením: "Ta trafika naproti má závříno." A skutečně. Když jsem se otočil, abych se přesvědčil na vlastní oči, uviděl jsem trafiku s prázdnými výlohami.
Paní vedoucí ale pokračovala: "Přes víkend to odvezli a dnes neotevřeli. A já jsem měla v sedm hodin vyprodané všechny noviny a lidi si na mne chtějí stěžovat. Jako bych za to mohla."
Ve vestibulu metra byly skutečně původně dvě trafiky, vzdálené od sebe nějakých 30 metrů. Nikdy jsem nechápal, jak se tam můžou uživit. Ale asi to šlo. Když však "konkurenčí" trafika zmizela, "moje" paní vedoucí neměla vůbec radost. Spíš vypadala, že by potřebovala navštívit klinického psychiatra. Ale podle výrazu její tváře si vůbec nebyla jistá, jestli by ji ještě pustili ven.
Doufám, že paní vedoucí vydrží a moje oblíbená trafika bude dál fungovat.
Paní vedoucí ale pokračovala: "Přes víkend to odvezli a dnes neotevřeli. A já jsem měla v sedm hodin vyprodané všechny noviny a lidi si na mne chtějí stěžovat. Jako bych za to mohla."
Ve vestibulu metra byly skutečně původně dvě trafiky, vzdálené od sebe nějakých 30 metrů. Nikdy jsem nechápal, jak se tam můžou uživit. Ale asi to šlo. Když však "konkurenčí" trafika zmizela, "moje" paní vedoucí neměla vůbec radost. Spíš vypadala, že by potřebovala navštívit klinického psychiatra. Ale podle výrazu její tváře si vůbec nebyla jistá, jestli by ji ještě pustili ven.
Doufám, že paní vedoucí vydrží a moje oblíbená trafika bude dál fungovat.
Komentáře
Okomentovat